Výstavy 2009...

                    

                        Karlovarská krajská výstava psů

                                                                  22. 8. 2009

                rozhodčí:  PhDr  Jaroslava  Ovesná                                   přihlášeno 19 shih-tzu

                                                     

 

      Na tuto výstavu mě přemluvila Zdenička a téměř na poslední chvíli jsme podávali přihlášku.  A pak jsme se rozhodli, že bychom mohli tuto výstavu spojit i s pobytem ve Varech, kde jsme již opravdu delší dobu nebyli. No a bylo rozhodnuto. Vybrali jsme si krásný penzionek stejného jména jako náš syn Lukáš, objednali a v pondělí před výstavou jsme se nalodili a ujížděli směr Karlovy Vary  Tašovice.  V penzionu nás přivítala sama paní majitelka milým úsměvem, ukázala nám náš pokojík (a měli jsme i možnost výběru ze dvou). Po zabydlení jsme sešli do restaurace na oběd a naši chlupáči se šli proběhnout na zahradu, kterou měli sami pro sebe.

           

                                                                                     

    Ještě v pondělí jsme se jeli podívat, kde se vlastně výstava bude konat. Byla jsem dost překvapená, protože od hotelu jsme to měli autem 7 min. Ještě jsme tady v Karlových Varech na výstavě nebyli a tak jsem si chtěla udělat rekognoskaci terénu.

    Necelý týden před výstavou uběhl velice rychle.  Poznali jsme díky majitelům penzionku několik velice příjemných lidí, se kterými , jak pevně doufám , jsme se neviděli naposledy jen při několika večerních posezení. Majitelům penzionu bych chtěla touto cestou poděkovat za vřelé přijetí,  za zstarostlivost o nás a pochopitelně i velice za to, že naši chlupatí miláčkové měli všechno dovoleno, nikomu nepřekáželi a i oni se tam cítili jako doma.  Avšem, kteří by se chtěli podívat a strávit pár dnů  ve Varech, můžeme doporučit tento penzionek. Lukas

    Ještě několik výletů po okolí a vše uběhlo tak rychle, že najednou tu byl pátek a začalo velké koupáníčko a příprava na výstavu. Celý týden bylo krásné a teplé počasí . Sobotní ráno bylo na výstavu přímo vymodlené. Chládek a žádné velké vedro jako poslední dny.  V  7 hodin ráno jsme se nalodili do auta a vyjeli jsme na dostihové závodiště, kde se výstava konala. Těsně u vjezdu jsem měla telefon. Kluci Martin s Míšou mi volali, že zaspali a že na výstavu nepřijedou. Bylo mi z toho docela všelijak. No a tak jsem to brala i když mi z toho bylo smutno. Zajeli jsme co nejblíže k tribunám, abychom nemuseli daleko tahat věci. Vše vyložili a naložili a vydali jsme si najít místečko. Ovšem cestou k tribuně jsem zahlédla kluky, kteří se pěkně bavili  na můj účet tím, co mě provedli za kanadský žertík . Měla jsem chuť sundat pásek z kalhot a nasekat jim na holou.  Ještě jsme potkali i Danu Opltovou, která nám už držela místečko na tribuně a tak jsme se se stěhovali.

    Výstava začala přesně na minutku a pomalu začalo i posuzování v kruzích. My jsme měli dostatek času na úpravu hafíků a navíc jsme ještě čekali návštěvu nových přátel. Osmiletá Annie se  chtěla podívat na výstavu a chtěla si zkusit, jak se pejskové  vystavují. No a tak jsem si řekla proč ne. Už v hotelu si Annie s Ulinkou rozuměli. Takže když dorazili, přihlásili jsme ji na soutěž, ať si to zkusí.

    Andyho jsem ještě přičísla, aby nedělal ostudu a už byl čas jít do kruhu.  Jako správnej starej mazák nastoupil a předváděl se úplně v pohodě. Nakonec skončil s krásným posudkem  V2.

                   

    Pro Andulku výstava končila a já honem ještě trošku upravila Ulinku a hned jsme mazali do kruhu. Tentokrát jsme měli jako konkurentku Rozárku z Ivafre a musím napsat, že dnes to byla silná konkurentka.

                         

                                       

Ulinka dostala velice pěkný posudek od paní rozhodčí  V1 a VTO.  Ulí ještě zabodovala při rozhodování o krajského vítěze a pak už s Annie se zúčastnila soutěže Mladý vystavovatel.  Bez velkého rozhodování paní rozhodčí PhDr Ovesná vybrala Ulíska jako krajského vítěze.

                         

    Do závěrečné soutěže jsme s Ulískem nastupovali bez velkých nědějí. Tuto soutěž rozhodoval pan rozhodčí Vondrouš a tak už dopředu jsem věděla, že šance mají velká plemena.  A jak jsem předpokládala, tak se i stalo. Ale zúčastnili jsme se .

    Nakonec zbylo balení a cesta zpět na penzion, který s námi výstavu prožíval a všichni nám drželi palečky.  Přichystali nám slavnostní večeři a ještě jedno poslední společné posezení. Ještě jedno opravdu veliké poděkování manželům Herákovým a Kamile Kosíkové za skvěle strávené dny.

                                                           

  Neděle byla pro nás posledním  stráveným dnem v tomto příjemném a milém prostředí. Nejdříve ještě trošku učesat mazlíky, sbalit věci a nasoukat do auta a po obědě cesta zpět do Prahy.  Tak ahoj zase někdy v Praze a nebo v Tašovicích.

A my už se těšíme na další výstavu.

Ostatní fotky najdete ve fotogalerii

                                                   

                                                  I. Pošumavská výstava psů

                                  o Alíkův  pohár  

         Že jste to ještě neslyšeli ? Vždyť to byl první ročník a ne ledajaký. Na tuto výstavu se mohli přihlásit všichni kříženci, pejskové bez PP i pejskové s PP. Výstava se konala 4.7. 2009 v Zahorčicích na Šumavě a pořadatelem byla chovatelská stanice Šumavský Bull. Ředitelkou a současně i jednou z rozhodčích byla paní Taťána Sládková

                                                   

A nutno ještě podotknout, že část z výtěžku z této výstavy putovala pro strakonický útulek psů.

  Tohle vlastně rozhodlo, že jsme se této výstavy zůčastnili a taky kromě zápisného jsme dali i nějakou tu korunku na tento útulek.  Domluvili jsme se i s Martinem a Míšou, takže šicáky jsme zastupovali na celé výstavě jen my a kluci ještě přihlásili i Betinku, která na výstavy jezdí vždy s nima, ale ještě se nikdy nevystavovala.

    My jsme z Prahy vyjížděli už v pátek po poledni a rovnou jeli do Horažďovic. Kluci už nás netrpělivě očekávali. Andyho jsem měla vykoupaného už ve čtvrtek a u kluků přišla na řadu Ulinka a koupala jsem i Rozárku.

    Sobotní ráno probíhalo hladce a v poklidu. Jen jsme měli trošku strach z počasí, které už téměř čtvrtnác dní trápí Jižní Čechy. Ale ráno svítilo sluníčko a tak byla i dobrá nálada a my všichni už byli natěšení.

    Dorazili jsme na místo a jako obvykle jsme nejdříve připravili náš vozový park - postavili stany, kdyby náhodou začalo pršet. Pofukoval docela svěží větřík a tak byli i v pohotovosti bočnice. Lidé se začínali sjíždět a koukali na nás jak jsme vybavení. A tentokrát jsme s sebou vzali i malý gril, že si něco ugrilujeme i pro nás, aby to bylo se vším všudy.

                                                   

    Celkem se na tuto výstavu přihlásilo 80 pejsků a posuzovalo se ve dvou výstavních kruzích. Jeden kruh byl pro pejsky do výšky  50 cm  a druhý, pro ty větší plemena. Každý pejsek který něco uměl se předvedl. Na konci posuzování byl pak velký karneval nejen pro děti, ale i pro dospěláky a jejich čtyřnohé přátele. Nejlepší masky byly také odměněny. Každý pejsek si odnesl z výstavního kruhu posudek a na konci výstavy dostali všichni vystavovaní pejsci medajle za účast, tašku plnou dobrůtek a vždy první tři z kategorie ještě krásnou kokardu a hračku nebo nějaký upomínkový předmět. Musím napsat, že tolik věcí jsme ještě z žádné výstavy nevezli domů a že jsme byli už na dosti výstavách.

    Ještě něco taky pro zasmání. Při česání mojich chlupáčů mě oslovil novinář ze Strakonického deníku a požádal mě o rozhovor který se odbýval v místní nedaleké hospůdce. Já si tedy odběhla, ale posuzování mezi tím dospělo tak daleko, že už měl Andy nastoupit do kruhu a já jsem byla ještě v hospůdce. A tak Martin zavelel a Jindra šel s Andym do kruhu. Ještě z kruhu mi Jindra volal kde jsem, že Andy se už vystavuje . Já doutíkala, převzala Anduláčka a odvystavovala. Andýsek předvedl svůj velkolepý zpěv a sklidil veliký úspěch. V jeho kategorii získal I. místo.

                           

                          Takhle vystavují největší kritici.

      

    Pak přišla řada i na Ulinku. Ulí hezky stála v postoji a moc jí to slušelo. Jenže ten náš zatracenej ocásek nám zase utekl jakmile k nám přišel a čuchnul jinej pejsek. Takže jsme se jen zúčastnili. Ale i jen účast je taky nutná.         

    Betinka klukům udělala velikou radost. Ve své kategorii zvítězila, ač se vystavovala a chodila na vodítku poprvé. Tinda tentokrát když nešlo o nic moc hezky chodil i stál až jsme se všichni divili. Madam Rozárka opět nenechala doma pigment ani srst, jak říká teta z Klacíkova a reprezentovala všechny šicunky moc hezky.

                           

     Z výstavičky jsme odjížděli s pocitem krásně stráveného dne a těšíme se na další ročník. Určitě přejedeme zas. 

Více foteček najdete ve fotogalerii.

    My jsme den zakončili opětně, jak je naším dobrým zvykem , večerním posezením nejen doma u kluků, ale i u Zdeničky. Děkujeme za hezký večer. Nedělní odpoledne jsme ještě zajeli k tetě do Klacíkova, podívat se krásný štěňátka a pak už následovala cesta zpět domů do Prahy. Klukům Od Otavy patří díky za poskytnutí azylu u nich doma a jejich starost o nás. Kluci moc děkujeme, bylo to zase moc fajn.

           

                               

    Byly to dny krásně prožité a je zase na co vzpomínat.

                                                                                         

                       

                                                 

                                                                          Klubová výstava KCHMPP

                                    8.5. 2009

              rozhodčí:  Phylis Poduschka - Aigner  A                               přihlášeno : 38 shih-tzu

    I když téměř celý týden bylo nevlídno a deštivo, páteční ráno nás přivítalo sluníčkem. Hned se lépe vstávalo a vyjíždělo na klubovku do Mladé Boleslavi. Cesta nám uběhla velice rychle, protože nebyl téměř žádný provoz. Cestou jsem se divila, že nepotkáváme žádná auta se psy a už začal ve mě hlodat červíček, jestli jsem nepopletla den výstavy. Ale při vjezdu do areálu už mi bylo jasno, že jsem se nespletla. Přijeli jsme  brzo (tedy na nás brzo) a tak jsme byli i mezi prvními u výstavní haly.

    Postavili jsme ležení u kruhu a byl čas na popovídání s ostatními. Před námi paní rozhodčí posuzovala ještě více jak 30 psů a tak bylo času dost i na úpravu mazlíků. Do kruhu vstoupila paní rozhodčí a musím uznat, že všem se zatajil asi dech. S přísným pohledem obešla celý kruh a prohlíželi si psy. Pěkně jednoho po druhém , pomalu ale dá se říci že dlouze. Pak začalo posuzování jiných plemen před námi.

    Ač na první pohled se nezdálo, paní rozhodčí ke každému psu přistupovala individuelně, velice mile a každého pejska velmi důkladně prohlédla jak v postoji, tak v pohybu a nakonec i na stole.

    Došla řada na posuzování psů ve třídě otevřené, kde Andy byl opět s Balďou , Leem a přihlášen byl i Valentýn, ale ten nedorazil. Můj odhad v pořadí mi vyšel. První  Lee, Anduláček V 2 res. CAC, a třetí Baldýsek.   Anduláček čekal na poslední titul pro splnění šampiona, ale opět se nedočkal. Nakonec jsme se domlivili s Evičkou - Andýsek zdědí jeden titul po Matýskovi a titul český šampion tedy bude. Evi děkujeme.

        

    Ve třídě otevřené feny  nastupovala Ulinka s Rozárkou.  První kolečko a posuzování v pohybu jsme absolvovali bez ztráty květinky. Jenže pak v kruhu za námi nastal strašný řev a výskání s pískotem a to Ulču úplně rozhodilo. Na stole moc nechtěla stát při prohlížení paní rozhodčí, v pohybu na zemi pak se bála a špatně nosila ocásek. Prostě pro mě opět jedna hrůza. Postoj ale zase potom ustála. Nakonec paní rozhodčí zadala Ulince první místo, titul CAC a tak i Ulínek má tímto splněny podmínky pro  titul Český šampion.

        

    Nečekané se stalo skutečností a já mám velikou radost z našeho úspěchu. Moc paní rozhodčí děkuji za krásné posudky obou mojich chlupatých miláčků. Odjíždělo se nám s krásnými pocity a s pohárem a plaketkou i když v soutěži o nejlepší pár jsme neuspěli jako mnoho jiných. Posuzoval pan rozhodčí Vondrouš a tak už dopředu se dalo čekat, že vybere velká plemena.

                                     

                                                                                                                   

                                                                              MVP  Praha  3.5.2009

               Rozhodčí:  Krsková Zdena  CZ                                                         přihlášeno: 28 psů

    Tak jako po každé výstavě jsem se chtěla pustit i do komentáře po tomto klání. Avšak spousta věcí které se udály po výstavě do dvou dnů mě nutí spíš se zamyslet a napsat úvahu o lidech vystavujících, kteří  jsou tudíž nedílnou součástí co dělá výstavu výstavou.

  Jen na okraj,  moji psi se umístili báječně.  Anduláček  s výborným posudkem  V 2, res. CAC

                                                         

                                                                  Ulinečka  také s posudkem vynikajícím  V 2, res.CAC.

                                                                                         

                                    

                                 

  Pro mne jsou  ale  nejkrásněší , nejbáječnější mulisáci s tím nejhezčím ksichtíkem.

    Tyto  následující řádky píši jen já za svoji osobu a je to tudíž můj názor. Nikoho za řádky neskrývám a nemusí také semnou nikdo souhlasit. Kdyby se našel někdo, kdo semnou souhlasit bude, budu ráda a přivítám na svých stránkách i patřičný komentář. Ovšem nebráním se ani komentáři toho, kdo semnou souhlasit nebude. 

   Na každou výstavu jsem se vždy těšila. Nejen na kamarády a kamarádky, ale i na to, jak si pokecáme, vyměníme si znovu zkušenosti které jsme opět nabyly a prostě i  na ten šrumec, který kolem výstav panuje. Ale už po příjezdu na místo konání jsem si všimla že je tam nějaké dusno. Už to na člověka (možná jen na mě) nepůsobí moc příznivě. Práce bylo dost a času málo, takže jsem se zakousla - ne doslova - do svých chlupáčů. Neměla jsem moc času ani podívat se do kruhu na posuzování paní rozhodčí. Ale když je chvilinku čas a člověk se vzdálí od svého místa, tu uslyší to, tam zas ono, někdo pomlouvá, někdo chválí - no asi normální průběh jako vždy.  Ale i tohle dělá výstavu výstavou. A i když člověk nikoho nepomlouvá, nikoho nechválí a chová se ke každému normálně a přívětivě, dostane se do řečí taky. A teď jsou dvě možnosti :  1.tiše trpět v koutku         2. ozvat se a vše si vyříkat. 

   Nejvíc se probírá výstava na "Celém světě" a to většinou hned jak se dostaneme z výstavy k počítači. Každý si tam napíše svůj názor a většinou z komára uděláme velblouda.  Chválit se může, ale běda když se kritizuje. Někdo to vezme  zcela normálně a ještě se tím i pobaví, druzí to berou jako strašnou pohromu a křivdu. A v tu ránu se to začne řešit, na stránkách každé stanice, nebo jen na těch, kterých se to dotklo. Najednou se vidí chyby druhých, ale na ty svoje chyby se už nekoukáme.  Litují se pomlouvači, děkuje se těm, kteří drželi palečky, a stránky vyzdobíme fotkama, které jsme si vypůjčili aniž bychom se domluvili. To je také nefér a každá z vás šicařek ví, že nejsem na fotky ani trochu skoupá a co mám všem velice ráda poskytnu, když si o ně řeknete. Nenapadám, pouze konstatuju a nevyčítám to nikomu.  Doposud jsem si stále myslela, že mezi šicákařema je ta nejlepší parta chovatelů, ale nějak čím dál tím víc o tom pochybuju. Několik měsíců nazpět mě to stále potvrzuje.  A tak mě i napadá myšlena - Je demokracie a nebo není - copak nemůžu napsat svůj názor, aby mě ho hned někdo nevmetl do tváře ? Vždyť semnou nemusí ale vůbec nikdo souhlasit, ale o mém názoru může vědět a pokud je to člověk čestný, ozve se a vše si můžeme mezi sebou vypovídat bez zášti , bez bázně a v klídku a pohodě. A dál můžeme být kamarády -alespoň mezi kamarády se to takhle řeší !  

    Každá z nás si myslíme, že máme toho svojeho miláčka, nebo miláčky ty nejkrásnější a že by si zasloužili všichni 1. místo. Ale vítězem může být jen jeden - tomu čest a sláva poraženým. A jak se píše na olympiádě, není důležité zvítězit, ale zůčastnit se. A já dodávám také se trošku zviditelnit. To potřebuje každá chovatelská stanice. 

   Ty žabomyší války, které neustále mezi  námi vládnou si myslím jsou naprosto zbytečné. Přinášejí jen blbou náladu a mnohé chovatele odradí i od vystavování. A je to velká škoda.  Každého názoru je třeba si vážit ač s ním nesouhlasím a tak když nesouhlasím s rozhodčím, myslím si že to taky není nic, co by bylo do nebes volající. Člověk není tvor neomylný a vše co posuzují lidé, posuzují dle svého názoru.  A to co posuzují se nedá zvážit ani změřit, ani převést na jinou měrnou jednotku, aby bylo jasně a přesně řečeno, kdo je ten nejlepší . My se prostě musíme podřídit tomu, co kdo jak rozhodne. A měli bychom to vzít bez emocí, vzteku a všeho toho okolo, co se stává poslední dobou zvykem.  A pak ať si každý na svých stránkách okomentuje vše podle svého a my bychom mu to neměli mít za zlé , neboť je to projev jeho názoru a od toho stránky které máme také je.

    Jsme dospělí lidé a měli bychom se sami nad sebou trošku zamyslet. Dělat si naschvály, pomlouvat jeden druhého, kout pikle na ty druhé - máme tohle zapotřebí ? Vždyť život nám sám připravuje spoustu nepříjemností a my si ještě přiděláváme na tu naší kupku hnoje.                                                        

   

                                                     

 

                                            Klubová výstava klubu ČR

  rozhodčí :   Robert   K u b e š  ˇCZ                                                               přihlášeno  60  shihtzu

        Klubová výstava byla v tomto roce naší první výstavou. Už jsem se moc těšila a to  nejen na známé tváře, ale i na ty mrňavý klubíčka, který se budou předvádět, jak jsou krásný a jak jim to v kruhu šlape. Však jsem se viděla s vystavovatelkami také v Ostravě, kam mě vzali kluci s sebou. Byla jsem moc ráda a ještě jednou jim touto cestou děkuji. Byla to příjemně strávená nejen neděle, ale i sobota.

    Ale už se vracím ke klubovce. Byla jsem hodně natěšená, ale ještě před klubovkou nás čekala úprava u naší paní kadeřnice a i původní mámy Andýska. K Martině jsme byli objednaní na pátek a tak jsem Ulí koupala ve středu a dopolední pátek jsem věnovala Andulíkovi. Jenže byla změna. Máma Anduláčka měla problém s očíčkem a tak musela na rychlo na operaci a to zrovna v pátek. Takže naše úprava se odložila na sobotu odpoledne. Operace Andulky - mámy Andyho snad dopadla dobře a moc Andulce přejeme brzké uzdravení. Martině Cihelkové si též dovolím moc poděkovat za krásnou úpravu mojich dětí. Martino moc děkuju !

                                                                    

                          

    Sobota večer byla ve znamení překoupání Ulíska a přípravy na nedělní výstavu. Ráno jsme v neděli vyjížděli po půl osmé a bylo vidět i na chlupáčích, že se těší. S dobrou náladou jsme tedy vyrazili a za 20 minut dorazili na místo. Bylo krásné počasí a na parkovišti už jsme se s Evou Býškovou domlouvali, kde bude naše stanoviště a nakonec jsme tam odnosili věci. Opět jsme zakotvili na našem starém známém místě. A pak už jsme si šli s Evou stoupnout do fronty na odbavení veterinární prohlídky. Ještě jsme drželi místo Zdeničce a klukům Šimíčkovým, tak jak už je naším dobrým zvykem.

    Výstava začala jako vždy předáním klubových šampionů, představením hospitantky a pak už se výstava rozjela na plné obrátky.

Já začala pomalu rozčesávat Andyho abychom byli včas a řádně upraveni do kruhu. Mezi tím přišla ještě Lenka, zda bych jí neučesala Lukyho a Zdenička přišla též. Takže jsem si nejdříve upravila Anduláčka a pak jsem česala další abonenty. Myslím, že mi to docela zase jednou šlo.

    Do kruhu jsem nastupovala v konkurenci 6-ti psů. Andy docela zarostl přes zimu a tak jsem si říkala, že by přece jenom mohl mít na klubovce lepší umístění než pátý nebo čtvrtý. První kolečko v kruhu jsme absolvovali dobře, ale při druhém se Andy zaseknul a vyvlíknul z předváděčky. Nevím co ho to popadlo a jestli jsem náhodou neudělala nějakou chybu já. A ač jsme před výstavou nechala nervy v úschovně, najednou to na mě skočilo a začala jsem se klepat jako osyka. Rozhodčí ke mě přišel a já si myslela, že nás vyloučí. Ale byl milý, pobídl mě k úpravě a k tomu, abych Andyho vzala na stůl na posouzení. Trošku jsem se uklidnila. Andy dostal krásný posudek a pak už šlapal jako z partesu. Konečné rozhodnutí o výsledku na první místo pro mě nebylo překvapením. Redík od Sylvy má opravdu krásnou srst. Velice milým překvapením pro mě bylo umístění Anduláčka na druhém místě. Moc mu to slušelo a já byla nejšťastnější blechou na světě. Tedy Andy V 2 rez. CAC. Zdenička se s Balďou umístila hned za námi na třetím místě.

                                                                     

                      

                     

    Pak jsem měla dost času na úpravu Rozárky a Bízy a nakonec jsem upravovala Ulinku. Letos nějak moc nelítala a byla taková jiná, jakoby dospěla. Doma si to ale hned vynahradila. Upravila jsem ji šmudlinku mojí jak jsem nejlépe uměla a už jsem se s ní těšila do kruhu. Musela jsem ji trošku mírnit, protože by tam pomalu skákala jako koza, kdybych jí nebrzdila. Předvedla se krásně a myslím že i bezchybně. I Uličnice dostala velice krásný posudek a pak jsme už jen čekali na rozhodující verdikt. No pro nás nebyl zrovna slavný, ale posuzují opravdu jen lidi. Ulinka opět odcházela se známkou V 2 rez. CAC. Ale i tak se nám šlo vesele. Můj názor je ten, že Ulí má rozhodně lepší stavbu těla i ocásek. Další klubovka je na podzim a tam si to budeme užívat taky tak dobře, jako na této jarní. A už se dopředu  opravdu moc těšíme.

                                                                                 

               

           

                                           

        Děkuji paní Evě Býškové  a Martině Smetanové za poskytnuté fotografie.